Historie

Historie porodnice U sv. Apolináře, která patří mezi nejdéle bez přestávky fungující porodnice na světě.

Někteří lidé se občas domnívají, že ve staré budově musí být jen staré vybavení a fungují jen staré metody. Avšak v historickém plášti budovy od architekta Josefa Hlávky z roku 1875 jsou dnes jedny z nejmodernějších porodnických, neonatologických a gynekologických technologií, většinou na nejvyšší evropské úrovni. V budově je Perinatologické centrum pro Prahu a Středočeský kraj a v řadě případů superkonziliární centrum pro nejzávažnější těhotenské patologie pro celou Českou republiku. Tato porodnice získala jako první v Evropě certifikát Evropské odborné společností pro gynekologii a porodnictví (EBCOG) pro dosud tři udělované subspecializace (perinatologii, urogynekologii a gynekologickou onkologii), a proto zde čeští odborníci mohou organizovat mezinárodní školicí kurzy, pobytové stáže a vyučovat lékaře z celé Evropy. V budově tedy probíhají oba typy vzdělávání: pregraduální (studenti 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a dalších fakult) i postgraduální vzdělávání (lékaři).

Několik zajímavostí z historie a současnosti porodnice U sv. Apolináře:

Historie:

Předchůdkyní dnešní, dříve Zemské porodnice byla od roku 1789 veřejná porodnice, která se nacházela také v Apolinářské ulici, v barokní budově bývalého kanovnického domu při chrámu sv. Apolináře. Byla určena pro anonymní porody a byl při ní i nalezinec. Rodily zde osamělé a chudé ženy, které mohly v budově své dítě i odložit. Mnoho z rodiček tehdy po porodu umíralo na horečku omladnic (puerperální sepsi).

Roku 1862 rozhodl hrabě Thun-Hohenstein o vybudování Královské české zemské porodnice. Pro stavbu bylo vybráno místo Na Větrově, částečně v tehdejší Herzogově zahradě, a paradoxně i tam, kde kdysi stával dům zvaný »U Herodese«.

Architektonické zadání obsahovalo řadu hygienicko-preventivních opatření, aby se zamezilo šíření infekce a jejím smrtelným následkům. Na příkaz Zemského výboru musela být stavba z režných, neomítnutých cihel, neboť se věřilo, že jsou bezpečnější z hlediska přenosu infekce.

Budovu Zemské porodnice navrhl a v letech 1865–1875 postavil přední český architekt a stavitel Josef Hlávka (1831–1908). Josef Hlávka čerpal inspiraci pro budovu porodnice ve významných evropských porodnicích v Bruselu, Paříži a Vídni. Prostudoval i dostupnou lékařskou literaturu o porodnictví. Chtěl, aby projekt a jeho následná realizace co nejlépe vyhovovaly svému účelu. Pro vnější vzhled Josef Hlávka zvolil severoněmecký novogotický sloh a navrhl stavbu tvořenou soustavou šesti pavilonů s jedenácti trakty a s vnitřním obdélníkovým nádvořím. Pavilonový systém umožňoval v případě potřeby uzavřít jednotlivé části budovy a zamezit tak šíření infekce.

V budově Zemské porodnice byla zřízena i dvě luxusní tajná oddělení se zvláštními vchody přímo z ulice, kde mohly v tajnosti porodit šlechtické a měšťanské dcerky, které neplánovaně přišly do jiného stavu.

Architektonicky nejzajímavější částí budovy Zemské porodnice je kaple sv. Kříže. Je umístěna v prvním patře, nad vstupním vestibulem. Prostor kaple je tvořen bohatou hvězdicovou sklípkovou klenbou, která je svedena ve střední sloup. V kapli se nachází mramorová křtitelnice, kredenční mramorový oltář, novogotická dubová zpovědnice a kůr s varhanami. Malířská výzdoba podle návrhu Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera pochází z roku 1902.

V průběhu stavby nastaly nečekané komplikace. V roce 1870 architekt Josef Hlávka, pravděpodobně vlivem nadměrného pracovního nasazení, částečně ochrnul. Byl odkázán na pojízdné křeslo a přesídlil z Prahy na svůj zámek v Lužanech, kde se léčil. Z Lužan stavbu do jejího zdárného konce řídil konzultačně prostřednictvím stavitele Čeňka Gregora (1848–1917).

V roce 1875 byla budova Zemské porodnice slavnostně uvedena do provozu. Informaci o prvním zde narozeném dítěti se dozvídáme z Národních listů, které přinesly 28. dubna 1875 stručnou zprávu: »Nová porodnice již odevzdána jest svému účelu. Předevčírem večer přijala prvého novorozence, holčičku. Matka její jest Barbora Koutná z Rožmitálu.«

Dne 14. 2. 1945 byla při bombardování Prahy částečně zasažena i budova porodnice.

Pro svoji mimořádnou architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství je areál Hlávkovy porodnice prohlášen za chráněnou kulturní památku.

Od 50. let 20. století přestala kaple vinou společenských změn sloužit svému původnímu účelu. Vstupní dveře byly vyplněny neprůhledným bedněním a prostory kaple sloužily jako skladiště. V roce 1997 byla kaple pod dohledem Státního ústavu památkové péče zrestaurována a ve stejné době v ní byla slavnostně odhalena socha Josefa Hlávky od akademického sochaře Josefa Mařatky, kterou darovala klinice Hlávkova nadace. Od 90. let 20. století probíhá v budově po etapách přestavba jejích interiérů, při níž se daří skloubit moderní lékařské standardy s hodnotami historické architektury. V přízemí jsou umístěna oddělení gynekologie a gynekologické operační sály, v prvním patře pak porodnická oddělení, porodnické sály a neonatologie.

Současnost

Budova v dnešní době slouží gynekologicko-porodnické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Základními cíli činnosti gynekologicko-porodnické kliniky jsou léčebně-preventivní péče, pedagogická a vědecko-výzkumná činnost.

V oblasti léčebně-preventivní péče Hlávkova budova zastřešuje největší pracoviště v České republice, které svým rozsahem pokrývá celý obor (porodnictví, neonatologie, urogynekologie, onkogynekologie, ultrazvukové pracoviště s Centrem fetální medicíny, Centrum asistované reprodukce a endoskopie, resp. oddělení minimálně invazivní chirurgie).

V budově je Perinatologické centrum pro Prahu a Středočeský kraj. Klinika je od roku 2005 akreditovaným pracovištěm EBCOG (European Board and College of Obstetrics and Gynaecology). V roce 2007 byla po náročné rekonstrukci otevřena nová oddělení šestinedělí, onkologie a ultrazvuku, resp. Centra fetální medicíny.

V posledních letech se v této porodnici narodí kolem 4500 dětí ročně